Nová webmiss, nespřáteluje se, prosím SB bývalé majitelky (Linul@) aby si tenhle blog odstranily ze seznamu.

1. kapitola / Alice a nový svět

6. února 2010 v 16:07 | Webmiss**Linul@ |  */ Deník Alice Greenové /*
1. kapitola / Alice a nový svět










30.8.

Milý deníčku,
dnešní den byl velice zvláštní. Přejelo mně auto a já myslela, že usnu a nikdy se už neprobudím, ale to byl omyl. Z auta vystoupil muž a přiběhl ke mně.... jeho dotek, bylo to poslední co jsem na tomhle světě zažila.
Probudila jsem se a stála jsem uprostřed velmi rušné cesty. Všimla jsem si, že lidé stáli frontu. Instinkt mi napověděl, že se mám přidat k těm lidem. Byly tu všechny národnosti... Pak jsem si také všimla, že ta cesta je bílá a.. velmi měkká. To jsou mraky! Já jsem v NEBI!! došlo mi po chvilce. Pak došla řada na mně. Stála jsem před velikánskými vraty. "Alice Greenová?" zeptal se vrátný. Byl to starý muž s dlouhými vousy a měl brýle. Jeho oči zářili bystrostí a chytrostí. "Ano" odpověděla jsem. Stařec se na mně udiveně podíval a znovu se zeptal "Ta Alice Greenová? Z Londýna?..."vydechl... On snad nikdy neviděl normální holku, pomyslela jsem si. Asi je tu nový. Je mi velkou ctí vás potkat, slečno Greenová" řekl. Mezitím co dořekl svá slova otevřela se ta obrovská brána. Stařec mi naznačil, že tam mám vstoupit.
Vešla jsem přímo do nějakého města. Město bylo velké a okolo mně byly samé krásné vily a chrámy všeho druhu. Vypadalo to tu jako Evropa, Asie a Afrika dohromady..prostě bomba. Ale pak se mi zastavilo srdce. Co mám teď dělat? Stála jsem uprostřed velkoměsta a najednou do mně někdo narazil. "Nedáváš pozor, ty hloupá opice?" vyštěkla na mně nějaká blondýna a zmizela. Náfuka, ani se neomluví, pomyslela jsem si. "Snad se ti nic nestalo, ahoj" otočila jsem se a za mnou stojí udivený kluk, který mi pomáhal vsát. "Ehm.. díky a ahoj" řekla jsem. "Jsi asi nová, viď? Jmenuji se Michael. Michael Volga." řekl. "Alice Greenová, těší mně."řekla jsem. Mám asi halucinace, když se mnou mluví takovýhle kluk. myslela jsem si. Prohlížela jsem si ho a mé oči se zastavili na jeho zádech... "Ty máš křídla?" udivila jsem se. "Ty se divíš? Vždyť je máš taky." řekl udiveně Michael. " Cože?" podívala jsem se na sebe a opravdu. Měla jsem krásná velká bílá křídla, byly stejné jako křídla Michaelova. Poté jsem si uvědomila, že jsem také jinak oblečená. Měla jsem na sobě krásné stříbrné šaty se symbolem na hrudi. Podívala jsem se na další přicházející, ale nikdo neměl tak krásně šaty jako já... "Rada nebes, tě musí mít fakt ráda, když ti dala takovéhle šaty." řekl Michael. "Víš, že v nich vypadáš skvěle?" řekl poté potichu. I když to řekl potichu, slyšela jsem ho dokonce i víc než zřetelně a začervenala jsem se. "Ty vypadáš taky super" a zčervenala jsem se ještě víc. Michael zesmutněl. "Kdybys to řekla jenom ty." uviděl můj nechápavý obličej a potom vysvětlil "Každá holka, kterou potkám začne ječet 'Jé Michal, támhle je Michael' a mně už to fakticky někdy leze na nervy, ale když to řekneš ty.. nevadilo by mně to... vůbec" a pousmál se na mně. Já jsem mu úsměv oplatila a pak mně napadlo "Hele, mohl bys mně seznámit s tímto místem?" řekla jsem mu.. vždyť jsem tu úplně nová a ani nevím kde mám bydlet. "Neboj, je to tu všechno stejný jako tam dole a ty budeš bydlet v internátě stejně jako já" vzal mně za ruku a já s sebou polekaně trhla "Teďkon půjdeme do naší školy!" Ruku v ruce jsme šli do velikánské budovy a Michael mi přitom povídal všemožné věci.
Ve škole jsme dlouho nebyli, byly jsme jen u paní ředitelky vyplnit formulář a poté jsme šli do internátu. Už byla noc. Internát byl ještě větší než škola. Nejdřív jsem na internát civěla, ale pak jsme s Michaelem vešli dovnitř a Michael mně vedl až k pokoji č. 100. "Tady bydlí dvojče mého kamaráda, ještě nemá spolubydlící a myslím si, že by tě ráda přijala k sobě." Zaklepal a mezi dveřmi se objevila holčina tak stejného věku jako já. Už byla převlečená v pyžamu a v ruce držela kartáček na zuby. Vždyť už bylo 10 hodin. Očima mně projela a potom si všimla, jak se držme za ruce a zeptala se "Michaeli to je tvoje nová a i první holka?" uchechtla se. "Mno.. já ani nevím" a spiklenecky na mně mrkl. "Ahoj já jsem Ashley Jorgová, těší mně." řekla dívka. "Alice Greenová, taky mně moc těší." řekla jsem s upřímným úsměvem na tváři. A podali jsme si ruce. "Tak já už půjdu na kutě, hele Alice zítra je sobota... Nevyrazili bysme si někam? " řekl po chvilce Michael a já nebyla proti. "Proč ne? Zítra na tebe budu čekat, tady." řekla jsem. Poté řekla Ashley " Michael je fajn kluk, tamhle máš postel a tamhle skříňku... všechno co potřebuješ je tamhle...já už jdu spát. Tak dobrou noc Alice" Usmála jsem se na ni, ale úsměv mi ihned přešel, protože jsem byla moc unavená, padla jsem na postel a po pár minutách jsem po náročném ale i krásném dni usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama